Historie pokrývačství
Ruku v ruce s historií tesařství se začalo rozvíjet i pokrývačství. Nejprve šlo o místní tesaře a truhlářské mistry, kteří zakrývali střechy štípaným šindelem a doškami.
Později, když začal být kladen důraz na větší odolnost a delší životnost střešního pláště, dostávaly se do přízně odolnější střešní krytiny, nejprve sušená hlína se slámou, někdy i kámen (břidlice - ta se používá dodnes) a později pálená hlína. Pálené tašky se vyráběly téměř v každé cihelně jako doplňkový sortiment.
V Čechách bylo několik desítek těchto malých cihelen.
Přibližně v této době se začalo pokrývačské řemeslo rozvíjet. Na starých tabulích jsme mohli číst označení „mistr pokrývačský“. Tito pokrývači se sdružovali do Cechů. Jak šel čas, začal být kladen stále větší důraz na kvalitu právě pálených tašek.
V dnešní době se vyrábějí jak režné tašky, tak s povrchovou úpravou lesklou – glazura či matnou – engoba. V 19. století se poprvé objevily betonové tašky, a to nejprve na Britských ostrovech. Za více než 150 let historie se jejich výroba velmi zdokonalila, takže si nyní můžete vybrat z mnoha tvarů, rozměrů i barev, přesně dle Vašich představ a požadavků. „Dědictvím“ komunistické éry jsou například krytiny typu Eternit (ten obsahoval jedovatý azbest), jejich dnešním nástupcem je například Cembrit.
